Kam až ze svého místa na úpatí hory dohlédnu, obraz je stejný. Uběhlým časem, deštěm a padlým sněhem vybílené kmeny mrtvých stromů leží jeden vedle druhého na zemi až k obzoru. Jsou seřazeny jak vojáci – spodním kmenem míří všechny do jednoho místa. Tím místem je za mnou v mracích schovaná hora. Sem tam se … Pokračování textu FEJETON: Pokora a zelení